Seděl
jsem pod stromem... jabloní. Byla poseta hruškami a slunce krásně
vlálo za svitu větru. Byly to skvělé časy trávené spolu s mým
kamarádem Danem. Dan byl už od pohledu trochu při těle, (třeba v
MHD se dotýká více než jednoho těla) a tak si při sedání
udělal již při prvním dosedu na měkkou zeminu velký důlek.
Jeden z modrých ptáčků vesele poletoval vzduchem, krásně zpíval
a užíval si života.
Dan byl smutný a já se ho proto snažil rozveselit. Povídali jsme si o různých problémech a společně jsme se i párkrát zasmáli. Ptáček dozpíval píseň a prolétl kolem mě. Pak kolem Dana a zmizel mu v puse. Byl dozajista dost syrový... a velmi opeřený. Kamarádovi stékala slina plná peří dolů na jeho třetí bradu... Zkusil jsem se ho dotknout abych ho obeznámil o slině, ale při doteku Dan začal vykřikovat, kvílet a stočený v klubíčku jeho sliny tekly všude. Zalévaly lysohlávky, jež rostly pod námi. Začaly růst všechny naráz do ohromných výšek. Dan si ukrkl a z jeho chřtánu vylétl chumel modrého peří spolu s troškou bílku.
Ocitli jsme se na obří lysohlávce a vymýšleli jsme, jak se dostat dolů. Kamarád po chvilce úvah otevřel svůj vnitřní svět a skočil střemhlav dolů na zem. Zbyl po něm jen mastný flek. Z fleku se po chvilce vynořil nahý malý ptáček ve spoďárkách. Dolétl ke mně, koukl na mě a zvětšil se na podobu draka. Růžový drak připomínající okurku z gay baru se u mě uvelebil a já nasedl... Začal letět. Výše a výše...Cítil jsem se jako ještě nikdy. Slabý větřík ofukoval mou lesklou plešku a já si pomalu uvědomoval, že letíme na Mars. A tak jsem se pustil do té dobré sušenky... utápěl jsem se v moři karamelového ořechu a usínal. Probral mě však výstřel. Vedle mě se ocitalo bezhlavé tělo mého autistického přítele a uviděl jsem i flek krve na kmeni stromu. Nepochybně z jeho hlavy. Koukl jsem před sebe a uzřel ho. Zelený kabát a puška hovořily za jedno. Byl to on... bájná legenda... Frederick von Frausenquertés de Lasturian, jinak známý jako Muzimrsk. A teď stál přede mnou... můj hrdina. Mířil na mě s tou jeho pistolkou. Bylo to jak sen. Došlo mi ihned proč tu byl. Lysohlávky byly jeho a my mu je zasedli. Hloupoučcí jsme byli, pomyslel jsem si, a tak jsem se jen pousmál a on vystřelil...
..a tak Muzimrsk zničil další hezký příběh ... jako vždycky. Natrhal lysohlávky a odebral se zpět do své chýše, a tak měl znova peníze na alkohol a život šel dál...
Dan byl smutný a já se ho proto snažil rozveselit. Povídali jsme si o různých problémech a společně jsme se i párkrát zasmáli. Ptáček dozpíval píseň a prolétl kolem mě. Pak kolem Dana a zmizel mu v puse. Byl dozajista dost syrový... a velmi opeřený. Kamarádovi stékala slina plná peří dolů na jeho třetí bradu... Zkusil jsem se ho dotknout abych ho obeznámil o slině, ale při doteku Dan začal vykřikovat, kvílet a stočený v klubíčku jeho sliny tekly všude. Zalévaly lysohlávky, jež rostly pod námi. Začaly růst všechny naráz do ohromných výšek. Dan si ukrkl a z jeho chřtánu vylétl chumel modrého peří spolu s troškou bílku.
Ocitli jsme se na obří lysohlávce a vymýšleli jsme, jak se dostat dolů. Kamarád po chvilce úvah otevřel svůj vnitřní svět a skočil střemhlav dolů na zem. Zbyl po něm jen mastný flek. Z fleku se po chvilce vynořil nahý malý ptáček ve spoďárkách. Dolétl ke mně, koukl na mě a zvětšil se na podobu draka. Růžový drak připomínající okurku z gay baru se u mě uvelebil a já nasedl... Začal letět. Výše a výše...Cítil jsem se jako ještě nikdy. Slabý větřík ofukoval mou lesklou plešku a já si pomalu uvědomoval, že letíme na Mars. A tak jsem se pustil do té dobré sušenky... utápěl jsem se v moři karamelového ořechu a usínal. Probral mě však výstřel. Vedle mě se ocitalo bezhlavé tělo mého autistického přítele a uviděl jsem i flek krve na kmeni stromu. Nepochybně z jeho hlavy. Koukl jsem před sebe a uzřel ho. Zelený kabát a puška hovořily za jedno. Byl to on... bájná legenda... Frederick von Frausenquertés de Lasturian, jinak známý jako Muzimrsk. A teď stál přede mnou... můj hrdina. Mířil na mě s tou jeho pistolkou. Bylo to jak sen. Došlo mi ihned proč tu byl. Lysohlávky byly jeho a my mu je zasedli. Hloupoučcí jsme byli, pomyslel jsem si, a tak jsem se jen pousmál a on vystřelil...
..a tak Muzimrsk zničil další hezký příběh ... jako vždycky. Natrhal lysohlávky a odebral se zpět do své chýše, a tak měl znova peníze na alkohol a život šel dál...
...zazvonila
kotva a další příběh? ...dneska? ...to sotva!
Žádné komentáře:
Okomentovat