- Dvě věci před čtením:
- 1. Neberte si text nijak zle nebo tak nějak.. je to čistě pro lidi co to pobaví
- 2. Představujte si po celou dobu až do velkých písmen teplý náznak ve hlase
Přěju příjemné čtení :) :D
Bylo nebylo za jednou bažinkou, lesíčky a hřebínkama hor jedna přenádherná řeka, skoro už ale vypařená kvůli okolní atmosféře. ouch... a za tou řečičkou byla stála jedna přenáááádherná stavbička, hrádeček žužovoučký, s duhovýma praporama, stráže rozmístěné po údolí v růžovoučkých suknicích dávali řád mezi lidičky a rozsévali radost. Byl to hrad Teplouškov, který patřil králi Honibrku. Byl známý svým královstvím všude hluboko. Hrad prosperoval, děti byli učeni šitíčku a vaření, ženy byli v kotcích a jinak byli zakázány a co hlavně, samečci všech zvířat zde byli vítáni a samičky utracovány. Nebohá to nemoc... přitom jen měli o něco méně.. .V království byli všichni převelmi štastní, každý měl každého rád, kamarádi spolu dováděli jako malý, ale i jako staří no krááásnoučké vám povím. vžova! ...a co víc! ...výše zmíněný král Honibrk měl ai Dcerunku!
no nejkrásnější z nejkrásnějších byla. její krásné modravé očka, tlusté rtíky, dlouhé vlásky, hustý pedokníreček, hubenounké ručičky a mentální porušky byli nejhezounčejší z nejhezčích a princezna Karel se jimi mohl pyšnit kde kdy. Mnoho z jeho soků mu jej jeho překrásné tělo jen závidělo.
Mnoho princů, známých i neznámých a hrdinů krotících draky se zdejšímu království vyhýbalo.
ale ale ... kam jsme se to dostali.. už tady melu páté přes deváté... tak.. zpět k příběh tak tak .. ptáky dětičky... tak... ehm ehm.. Zde již zmíněná Karel spolu se svým pedoknírkem vyrážel od žužovoučkých bran na lov. Kuše tvořená hlavní z kouliček a ramenem z dlouhééého klacíčku byla natažena a hledala nějakého z ptáčků na modroučké obloze. A vida.. Kája jednoho uviděl!
Namířil na ptáčka a šipka po spuštění spouště vylétla.. a letěla .... až doletěla do svého cíle.
Šíp se zabořil do ptáka jeho zadním otvorem a pták klesnul k zemi. Kájovi to hnulo pedoknírkem jak ho sledoval padat.. jak míří dolů nehýbe se. Rvalo mu to jeho teplounké srdéčko. Hnul se z místa na svém načančaném oříku Štěpánkovi. dojel k ptáku který nehybně ležel na zemi. a šáhl na něj, Pták se začal hýbat. Uplně jakoby zdivočel. Hýbal sebou ze strany na stranu, až nakonec silně zahekal a umřel. Smutný pohled pro mladá očka. Vytáhl šíp, zapáchal ale Kája to přebil svou lepivou domácí voňavkou od svého táty. Při té vůni byl znovu spokojený a otočil se aby nasedl na svého Štěpánka. Koník však zmizel a na jeho místečku postával jakýsi neznámý mužík. Zelená kazajka a na krátko střižené vousky, každý jinak, neurovnaný vzhled a zápach po alkoholu, no fuj! ..zabiják modního vkusu.. pomyslel si Kája když ho viděl...
Jak se zdálo tak mužíček na to nereagoval nijak nadšeně, ani smutně. Pouze namířil svou pistolku a vystřelil svou kulčičku přímo mezi kájova očka, pedoknírek se rozptýlil do okolí a Muzimrsk se napil medoviny. A odešel...
A děti.. víte proč Muzimrk zastřelil naši žužovou princeznu Karla?
no.. děti.. to proto ...PROTOŽE TO BYL ZKURVENEJ BUZERANT!
...Prosím neberte si tuto povídku nijak zle, jde čistě o zpracování na přání a o vtip, netřeba se kvůli tomu čertit buzíci...
Žádné komentáře:
Okomentovat